Výroba a tradice ručního papíru ve světě.

Světové databáze uvádějí kolem 3000 výrobců ručního papíru ve 20 zemích světa, převažují asijské země, například jen Čína uvádí kolem 2000 manufaktur, Thajsko má přes 400, Indie kolem 350 a v Evropě je kolem 5 výrobců.

Asie

Čína
Papír se v Číně začal používat v dynastii Chan (tj. roku 206 př. n. l. ), předtím se v Číně psaly knihy na bambusové a dřevěné proužky. Nepohodlnost bambusu i rytého písma vedla ve 3. stol. př. n. l. k vynálezu štětce (z krysích chlupů nebo velbloudí srsti), kterým se psalo nebo spíše malovalo tuší na hedvábí. Z hedvábí se potom dělaly smotky nebo čínské knihy, při jejichž výrobě vznikal velký odpad drahé hedvábné tkaniny. Odborníci soudí, že tak přišli Číňané na myšlenku opět využít tohoto drahého odpadu na vlákna a z těch vytvořit novou látku na psaní. Dobu, kdy Číňané začali vyrábět papír nelze přesně stanovit, pokusy vyrobit papír zplstěním z rozdrcených vláken trvaly pravděpodobně delší dobu. Často je v literatuře udáván rok 105 n. l., kdy dvorní úředník Cchaj Lun oficiálně oznámil císaři, že byl vyroben papír. Lun bývá také v lit. uváděn jako vynálezce papíru, papír byl tehdy nazýván „papírem milostivého Cchaj Luna“. Nálezy dokazují, že Číňané uměli již ve 2. st. n. l. vyrobit papír jen z hadrů. Dnes je již zřejmé, že hedvábí bylo příliš drahým a vzácným materiálem, než aby se mohlo stát obecně rozšířenou psací látkou. Také slovo „papír“ znamená v čínštině „hedvábné odřezky“. Lunova zásluha především spočívala v zavedení rostlinných surovin (dřevěného lýka, konopných odpadů), starých hadrů a rybářských sítí, místo hedvábných vláken. Je tedy považován za vynálezce výroby papíru z dřevěných vláken. Hlavním nedostatkem prvotní techniky v Číně byla její nízká produktivita. Archy nemohly být snímány překlápěním formy, ale čekalo se až hmota ve formě uschne. Tento postup je dosud praktikován v Nepálu, kde jsou mokré archy papíru sušeny na slunci nebo u ohně v ponořovacích nebo plovoucích sítech. Teprve vznikem papírenské formy s bambusovou rohoží (asi 3. st. n. l.) umožnil, aby byl mokrý arch, hned po jeho vytvoření, uvolněn z formy. Tato technika přispěla k plynulosti výrobního procesu při použití jediného síta.
Dnes je velmi známý papír Suan (nesprávně nazývaný „rýžový papír“), vyráběný ze zelené kůry santálového dřeva a z dalších materiálů, který více než tisíc let se používá především na čínskou malbu a kaligrafii. Vhodný ke kaligrafii je také tzv. „trávový papír“ (Juan šu a Mao pien), jehož hlavní vlákna nejsou z trávy, ale z bambusu, slámy a kůry.

Japonsko

Navzdory úzkostlivé snaze Číňanů utajit výrobu papíru, se o jeho výrobě dověděli přes Koreu Japonci v 6. st. n. l., surovinou zde byla opět kůra moruše, až od 9. st. n. l. se začala také používat divoce rostoucí rostlina „gampi“, později také kůra dřeviny „micumata“. Ruční papír se v Japonsku vyrábí i dnes v malém, podomácku, jejím produktem je „waši“ tj. japonský papír, který se vyrábí z různých materiálů (např. trávy, bambusu apod.), ale nejdůležitější surovinou jsou 3 rostliny: 1) gampi, divoce rostoucí keř, jehož výskyt je omezený. Papír vyrobený z gampi je krásný a má příznačný lesk, je odolný vůči vodě, hmyz jej nenapadá a nemění barvu, proto je nazýván „králem papíru“, užívá se na vzácné dokumenty. 2) kózo, je druh moruše, je nejoblíbenější surovinou pro výrobu waši, dá se pěstovat kdekoli. Její vlákna jsou silná, proto se papír z ní vyrobený používá na výplně posuvných dveří, na montáže obrazů aj. Časem však mění barvu a bývá napadán hmyzem. 3) micumata, má krátká vlákna, proto je papír slabší, ale má krásný lesk, užívá se mimo jiné také k výrobě bankovek.
Zajímavé je využití papíru v japonské architektuře, kde se papír používá nejen k výplni posuvných dveří, ale i oken, umožňující mírné proudění vzduchu, příjemné v letních vedrech. Útulné je i světlo, jež vydávají lampióny a jiná svítidla s papírovými stěnami. Papír se tak stal podstatou zvláštního kouzla tradičního domu v Japonsku.

Střední Amerika
Z ostrovů kolem Havaje pochází tzv. „pseudopapír“, který je dnes nazýván „Tapa“, ten znali také Indiáni kmene Maya, objevuje se i v Polynésii a kolem rovníku. Tapa byla vyráběna z lýkových částí kůry fíkovníku, ale také z kůry morušového stromu a chlebovníku. Ještě dnes se Tapa vyrábí v Indonésii, Mexiku, kolem řeky Amazonky a používá se pro různé účely.

Evropa
Do Evropy přivezli papír Arabové ve 12. století, kteří v 8. století získali tajemství výroby od zajatých čínských papírnických mistrů a sami začali papír vyrábět ze starých hadrů.

Itálie
je považována za kolébku evropského papírnictví, která kdysi zásobovala papírem celou střední Evropu. V Itálii je známé papírenské středisko ve Fabrianu u Ancony, kde dodnes pracuje ruční papírna, založená v roce 1268, doplněná firemním muzeem s velkou sbírkou filigránů.

Polsko
Známá ruční papírna v Dušnikách, založená kolem roku 1540, znovu oživila svou výrobu ručního papíru. V 16. stol., kdy patřily Dušniky v Kladsku k Čechám, vyznamenal císař Rudolf II. zdejší papírenské mistry bratry Kretschmerovy erbem, který si dali na svůj filigrán

Holandsko
Proslulý holandský ruční papír se stále vyrábí ve známé ruční papírně v Heelsumu u Arnhemu v provincii Gelderland, která byla založená v roce 1625. Také je v provozu poslední zachovaný větrný mlýn na výrobu ručního papíru „De Schoolmeester“ v provincii Noord-Holland, z roku 1692.

Česká republika
Ruční papírna ve Velkých Losinách, založená před rokem 1596, vyrábí ruční papír tradičním nabíráním papíroviny na síto bez přestávky již více než 400 let a je od roku 2002 Národní kulturní památkou.


Prameny:
Zuman, František: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Příloha časopisu Papír a celulóza. 1983.
Čchu Lej Lej: Čínská kaligrafie. CP Books. 2005.
Hunter, Dard: Handmade papers. 33 s.

Aktuality